Košík
0
0,00 Kč

Bezpečnost u glasswalkingu a firewalkingu. Nejčastější chyby.

31.07.2017

Zpět na úvodní stránku

Zásady bezpečnosti u GLASSWALKINGU a FIREWALKINGU. Nejčastější chyby.


Když jsem před 3 lety  glasswalking a firewalking jako první v ČR zdostupnil  návštěvníkům veřejných akcí, bylo otázkou času, kdy to po mě začnou dělat druzí. Nedávno jsem na takovém programu byl. 

  • Byla to akce pro veřejnost, zejména pro rodiny s dětmi.
  • Lektorem byla osoba odborně způsobilá v prevenci rizik.

Čekali byste tedy dobře ošéfovanou bezpečnost? Chyba lávky.... ! :-(

Z toho důvodu jsem se rozhodl podělit o některé postřehy a sdílet základní zásady bezpečnosti.

Obecné povinnosti pro provozovatele takových atrakcí vyplývají navíc i ze zák. č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.

Glasswalking - co jsem viděl a jak by to vypadat nemělo :-(

Byla to akce pro děti a rodiče. Koberec čerstvých střepů. Neprotříděné. Nevadilo by tolik, že byly ostré, ovšem měly být odstraněny některé  z nich- takové ty s ostny žiletkového typu. Očekával jsme první zranění a to na sebe nenechalo dlouho čekat. Kapka krve na palci u nohy. Lékárnička nikde. Střep od krve jsem  dal bokem. ,,Proč to děláš?" zeptal se mě asi 10 letý kluk, který tu atrakci obsluhoval. ,,Aby se nikdo nezranil" odpověděl jsem.  V nestřežené chvíli však hoch hodil ten střep od krve zpět a zval návštěvníky se slovy: ,,že je to bezpečné a nic se nemůže stát". A zodpovědná dospělá osoba nikde. Chápete to?

Glasswalking - zásady bezpečnosti :-)

  1. Střepy - na veřejnou akci s neurčitým počtem návštěvníků, je nejlépe použít alespoň mírně ochozené. A hlavně zbavené zákeřných tzv. žiletkových výčnělků.
  2. Střepy - na teambulding pro skupinu osob, lze použít z čerstvé sřepy, ovšem rovněž je třeba ostranit ty nejzákeřnější (tzv. žiletkové).
  3. Lékárnička - je třeba mít po ruce aspoň pinzetu, dezinfekci a náplast.
  4. Seznámení s riziky. Není seriózní a zodpovědné lidem říkat, že se nic nemůže stát. Je třeba je vždy poučit jak mají chodit a jaká zranění se mohou stát.
  5. Kvalifikovaný dozor - osobou poučenou o rizicích a schopnou ošetřit i případné poranění.
  6. Když dojde ke zranění - tak střep neházet zpět, ale odstranit ho. (Ač je to nepravděpodobné může se zranit osoba s AIDS nebo žloutenkou a o ten samý střep se po chvíli poraní dítě.)  

 

Firewalking - co jsme viděl a jak by to být nemělo :-(

Někdo dělá FW ve dne. Proč ne, já občas také, byť aspoň s plamenovými efekty, ale nerad. Chybí to kouzlo. Není vidět ta krásná rudá záře žhnoucích uhlíků, tu zkušennost neprožijeme všemi smysly. Uhlíky vypadají jako vyhaslé.  Zda je lepší zažít firewalking pouze hmatem skrz mírně popálená chodidla a nebo za šera, také zrakem, fascinováni pohledem na žhnoucí koberec a se vší tou magickou atmosférou nechávám na čtenáři. 

Viděl jsem 4 hodiny hořet dřevo na tvrdém povrchu.  Pak byly žhavé uhlíky rozhrábnuty a chodilo se na tom samém místě kde hořel oheň. Ale ne tak komfortně. Problém je v tom, že tvrdé povrchy fungují jako akumulátor. Nastřádají do sebe teplo a zároveň fungují jako vynikajicí vodič tepla.  Přechod, přes takto připravené uhlíky není tak příjemný - musí se jít rychleji a  jsou častější popáleniny chodidel.

Poznatek z praxe. Vždy cca hodinu po přechodu hasím centrální ohniště. Vyliju první kýbl vody, voda se změní v hustou páru a se syčením se vypaří. To samé se často děje po druhém, někdy i při třetím a čtvrtém kýblu. Zem je jak rozpálená plotna.

Proto je lepší nabrat žhavé uhlíky lopatou a vytvořit cestu vedle ohniště. Přebytečné teplo zem absorbuje, ale uhlíky zůstanou sálavě žhavé, ale nespálí. V opačném případě si lze spálit chodidla nikoliv o žhavé uhlíky, ale o teplo, které vydává rozpálený povrch. 

Firewalking - zásady bezpečnosti :-)

  1. Výběr dřeva. Ačkoliv použít lze skoro každí dřevo, uhlík se správnými vlastnostmi pro kontakt s bosým chodidlem vytvoříme z proschlého palivového dřeva a není-li, je lépe použít proschlé klacíky posbírané v lese než např. nedosušené dřevo. Více o dřevě zde.
  2. Místo. Nejvhodnější je hlinitý terén, nebo terén s posekanou trávou, který dobře vstřebává teplo. Chladivá tráva navíc před přechodem i po něm poskytne chodilům příjemné osvěžení. Ohniště musí být bez kamínků, skla, hřebíků, zátek od piva a podobně.
  3. Předcházená riziku požáru. Obecně je povoleno rozdělávat oheň 50 m od lesa, či od budov, nebo na místech k tomu určených a v době, kdy není vyhlášen zákaz rozdělávání ohně. Legislativa - zák. č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, v lese, zák. č. 289/1995 Sb., zák. č. 133/1985 Sb., o požární ochraně. (Vzpomínám si, jak jednou jsem byl požádán (opět osobou způsobilou v prevenci rizik), udělat firewalking uprostřed lesa na měkkém jehličnatém podloží. Odmítl jsem - bylo by to krajně riskantní.)
  4. Kontrola průběhu hoření. Je třeba kontrolovat prohořívání dřeva. Často se stane, že dřevo v epicentru hranice nebo ohniště neprohoří tak jak by mělo a uhlíky jsou pak tvrdší  pak víc tepelně vodivé, než jak potřebujeme. Je dobré občas spodní vrstvy uhlíků dostat na povrch, podmýchat je a nechat prohořet za přístupu kyslíku.
  5. Kontrola prohořelosti uhlíků. Poznáme podle bílého popílku na uhlíku a dle jeho tvrdosti. Správně prohořelý uhlík je měkký uhlík. 
  6. Příprava žhavé cesty. Žhavé uhlíky rozhrneme mimo centrání ohniště z důvodů popsaných výše. 
  7. Poučení a prevence. Poučíme účastníky o rizicích, o prevenci. Zkontrolujeme, zda nemají nevhodný oděv, např. lněné, či silonové šaty sahající až ke kotníkům.
  8. Vysvětlení techniky přechodu.
  9. Popáleniny. Pokud se někdo popálí, tak vyjma ochlazení studenou vodou je dobré použít PANTHENOL ve spreji, který má zklidňující a regenerační účinky. 

David Mrhač

 

Share